Příroda nás neobdařila schopností rozumět řeči zvířat a stejně tak zvířata nerozumí nám, i když jsme často sváděni myslet si opak. Trénink je způsob komunikace mezi člověkem a papouškem, kterému rozumí obě strany. Při tréninku posilujeme vzájemnou důvěru, zaměstnáme papouškovi hlavu a naučíme se měnit jeho chování pomocí pozitivní motivace.
"Ať už váš papoušek preferuje jakoukoliv odměnu, je dobré odměny střídat."
Jak tedy začít s tréninkem?
Nejprve musíme vybrat odměnu, která bude pro papouška dostatečně motivující, aby ho trénink bavil. Pomocí odměny papouškovi dáváme najevo, že udělal něco správně. Odměnou bývá nejčastěji pamlsek – kousek ovoce, ořechu, piškotu, zeleniny, zrní apod. Pamlsek by měl být takové velikosti, aby ho papoušek rychle snědl a byl hned připravený se dál věnovat tréninku. Obecně platí, že papoušci budou spíš ochotní trénovat za odměny, které nemají volně dostupné v misce. Ne vždy to ale musí být pamlsek. Pro některé papoušky je lepší odměnou podrbání, slovní pochvala, oblíbený zvuk nebo možnost si pohrát s oblíbenou hračkou. Ať už váš papoušek preferuje jakoukoliv odměnu, je dobré odměny střídat a stále hledat, co všechno ho motivuje trénovat. Papouščí chutě se totiž vyvíjejí, stejně jako ty lidské a jedna odměna ho může po čase začít nudit.
Odměny papouškovi předem neukazujeme. Nechceme, aby trénoval, pouze když vidí odměny. Chceme, aby si myslel, že ty odměny máme stále u sebe a kdykoliv ho můžeme odměnit, když udělá nějaký trik.
“Jackpot“ a jak ho využít při tréninku
Během tréninku můžeme využít tzv. jackpot, čili maximální odměnu. Dostává-li papoušek jako odměnu kousíčky slunečnice, pak jackpot bude celé slunečnicové semínko. Dostává-li papoušek jako odměnu směs zrní bez kardi, pak jackpot bude semínko kardi nebo slunečnice. Jackpot dostane papoušek v momentě, kdy při tréninku udělá naráz velký pokrok. Jackpot dáváme maximálně jednou či dvakrát za trénink, abychom papouška nepřekrmovali.
Jak dlouho trénovat?
Délku tréninku vždy přizpůsobíme naladění papouška. I zde platí rčení „V nejlepším přestat“. Jakmile vidíme, že papoušek začíná ztrácet pozornost nebo dokonce odletí, v tréninku nepokračujeme. Snažíme se, aby jeho poslední vzpomínka na trénink byla „Hrozně mě to baví, dostávám odměny“ a ne „To už je nuda, jdu dělat něco jiného“ Někteří papoušci udrží pozornost pouze 3-5 minut, jiní třeba 15 minut, nebo i déle. Tato doba se různě mění s věkem a v průběhu roku.
Kdy a kde trénovat?
S papouškem trénujeme, když jsme v dobré náladě, svěží a schopní se na papouška plně soustředit. Často to totiž chce hodně trpělivosti. Není třeba trénovat každý den a nic se nestane, když trénink odložíme, protože jsme například unavení z práce. Před tréninkem určitě nenecháváme papouška vyhladovět, pouze s ním nepůjdeme trénovat hned poté, co se najedl z misky.
Místo, kde budeme trénovat, by měl papoušek znát a cítit se tam v pohodě. Zároveň by kolem něj neměly viset/ležet žádné hračky, které by odváděly jeho pozornost. Stejně tak netrénujeme před zapnutou televizí či rádiem, které by mohlo papouška rušit.
Jak vysvětlit papouškovi, aby dělal to, co po něm chci?
Každý trik, každé chování, které po papouškovi chceme, musíme rozfázovat do několika menších kroků a učíme ho vždy jeden krok za druhým. Jednotlivé kroky jsou pro papouška daleko snazší na pochopení než celý trik. Papouška odměňujeme vždy za každý malý úspěch, za každý ten krok, aby věděl, že chceme, aby pokračoval v tom, co dělá.
Uvedeme si příklad aportování předmětu. Čekat, že papouškovi poprvé ukážeme kuličku a on nám ji přinese, tak to se asi nedočkáme. Takže si aport rozfázujeme a každý krok několikrát zopakujeme, než se pokusíme přejít na krok následující.
- Krok 1. – papoušek se podívá na kuličku
- Krok 2. – papoušek popojde směrem ke kuličce
- Krok 3. – papoušek se dotkne kuličky
- Krok 4. – papoušek zvedne a pustí kuličku
- Krok 5. – papoušek zvedne a pustí kuličku, kulička dopadne do dlaně, kterou mu držíme pod zobákem
- Krok 6. – papoušek zvedne a pustí kuličku, kulička dopadne do dlaně, kterou máme kousek dál od papouška
- Krok 7. - papoušek zvedne kuličku, dojde k naší dlani a pustí nám ji do dlaně
Na další krok přejdeme tak, že přestaneme odměňovat předchozí krok a čekáme, zda papoušek přijde na ten další. Pokud se tak nestane a papoušek neví, jak dál, vrátíme se ke kroku předchozímu a znovu ho několikrát zopakujeme. Nezapomínáme odměňovat pokaždé, když papoušek udělá to, co po něm zrovna chceme.
Co když papoušek dělá něco, co nechci?
Často se při tréninku stane, že papoušek si to přebere po svém a například místo aportování si s míčkem začne hrát. Nebo si začne hrát s našimi prsty. Nebo začne kousat nějakou tréninkovou pomůcku. Papouška při tréninku nikdy netrestáme! Místo toho mu tu danou věc sebereme a na chvíli (5 – 10 vteřin) se otočíme k papouškovi zády tak, aby ani neviděl na odměny. Tím mu dáme okamžitě najevo: koušeš do toho = odměny a moje pozornost jde pryč. Pokud toto nežádoucí chování zopakuje několikrát, trénink ukončíme a zkusíme vymyslet lepší odměnu. Odměna musí být pro papouška hodnotnější, než si hrát s míčkem nebo našimi prsty. Častěji si ale začnou s předměty hrát, když už je trénink moc dlouhý. V tom případě není třeba hledat jinou odměnu, ale stačí trénovat kratší dobu.
Tento článek najdete také v 04-21 čísle časopisu PAPOUŠCI.
